Vysílač v Liblicích – příběh nejvyšší stavby Česka

Jedete-li z Prahy do Kolína kolem Českého Brodu, nemůžete je minout. Dva 355 metrů vysoké stožáry liblického vysílače jsou nepřehlédnutelnou dominantou Českobrodska, nejvyšší stavbou v naší zemi. 

O 139 metrů převyšují Žižkovskou věž v Praze, o 55 metrů Eiffelovku v Paříži. Nejvyšší budově světa Burdž Chalífě v Dubaji sice nesahají ani do poloviny, ale na skromnější středoevropské poměry jsou to obři. A nejen to! S liblickým vysílačem a jeho okolím se pojí i zajímavá historie.

V 10. století tudy vedla hranice mezi územím Přemyslovců a konkurenčním knížectvím Zličanů. Právě sem kronikář Dalimil umístil legendu o sv. Václavovi a zlickém knížeti Radslavovi, kteří se měli střetnout se svými vojsky. Protože jednání o míru nikam nevedlo, rozhodl se Václav vyjet na koni z řady svých mužů a nahlas zavolat na Radslava: „Bijme se tedy spolu my dva! Naše vojska nechejme v míru stát. Boží soud ať rozhodne, kdo z nás zůstane naživu. Ten pak bude vládnout oběma knížectvím!“ Radslav se na ta slova rozjel cvalem k Přemyslovci. Jenže když se k němu přiblížil, spatřil na jeho čele zářit zlatý kříž a po jeho bocích stát anděly s tasenými meči. 

Místu, kde Radslav poklekl před Václavem a prosil o smilování, se začalo říkat Klečky. Nalézá se v blízkosti dnešní křižovatky kolínské silnice a odbočky na Kostelec nad Černými lesy známé obyvatelům okolních obcí jako Červený sloup. Podle místní pověsti zde stával tajemný sloup s nesrozumitelným nápisem. Jakýmsi dvěma dělníkům se nápis podařilo rozluštit a najít díky němu v zemi zakopaný poklad. Dnes tu najdeme žulový pomník od známého pražského architekta Jaromíra Krejcara připomínající dramatické události, které se kolem vysílače udály poslední den druhé světové války. Ale nepředbíhejme! Když se totiž řekne „liblický vysílač“, je nutné nejprve upřesnit který.

První, s označením „Liblice A“, stával severněji od dnešních stožárů. Jednalo se o dvě samonosné 150 metrů vysoké ocelové věže, mezi nimiž byla natažena anténa typu „T“. Vysílání Radiožurnálu na kmitočtu 617 kHz bylo zahájeno v říjnu 1931. S výkonem 120 kW šlo tehdy o nejvýkonnější vysílač v Evropě. Zázrak techniky made in U.K. Ovšem jeho provoz neprobíhal vždy hladce, na což naráží Karel Čapek v jedné své satirické básni: „Ta liblická stanice má /přes sto kilowattů /a zní tak, že musíme si /do uší dát vatu. /Haló, zprávy zahraniční: /nového nic není, /leda………..(porucha)/..………odzbrojení. /Francie………..(porucha)/………..Mussolini, /kdežto Němci………..(porucha).“ V závěru následuje vysvětlení: „Vážení radioposluchači nám prominou neustálé poruchy zaviněné tím, že tentokrát jsme svůj rozhlásek vysílali přes moderní a nákladně vybavenou stanici v Liblicích.“

Za účelem lepšího využití celkového výkonu vysílače se o pár let později začal u rozcestí Červený sloup stavět nový anténový stožár typu Blaw-Knox. Dosahoval výšky 280,4 metrů a byl zprovozněn v říjnu 1937. Za okupace posloužil nacistům jako rušička zakázaného zahraničního vysílání a svou roli sehrál vysílač v Liblicích i v závěru druhé světové války.

Ráno 6. května 1945 začali nacisté ze zdejšího provizorního studia vysílat desinformační program. Čeští zaměstnanci je vyzvali k předání vysílače, což nacisté odmítli a na ochranu si přivolali říšskoněmecký policejní oddíl. Jejich vysílání propuknuvší povstání sice nezmařilo, ale přinejmenším znejistilo posluchače. Svědčí o tom zápis v třebestovické kronice: „Vyděšené obyvatelstvo dnem i nocí zůstávalo u přijímacích přístrojů, které k jejich bolestnému překvapení později reprodukovaly i pokusy německé posádky liblické vysílačky v českém jazyce zmásti obyvatelstvo v jeho nadějích.“ Během následující noci pracovníci přepínací stanice v Kostelci nad Černými lesy vyřadili z provozu jeden z vysokonapěťových přívodů a o den později se to samé podařilo i v Nymburce, takže ráno 8. května zůstal vysílač bez elektrické energie. Češi nad vysílačem nakonec převzali kontrolu a snažili se navázat spojení s elektrárnou v Kolíně, aby byly co nejdříve odstraněny sabotážní závady na přívodních vedeních.     

U Červeného sloupu v té chvíli odzbrojovali čeští odbojáři německé vojáky. K místu se sbíhali obyvatelé okolních obcí s úmyslem zmocnit se zabavených zbraní. Bylo mezi nimi i nemálo zvědavců a dětí. Odbojáři neměli hlídky, a tak je zaskočilo, když na ně znenadání začal někdo od stožáru střílet. Střelbu hned opětovali, ale to už se k nim od západu blížila rojnice německých vojáků a rozpoutala se vřava. Kdo nestačil utéct, byl zastřelen nebo zajat. Němci v polích pochytali přibližně šest desítek lidí a vedli je do českobrodského gymnázia, kde měl svůj hlavní stan generál Richard Reimann. Čtyři lidé byli cestou zastřeleni při pokusu o útěk. Nejistý osud zajatců zachránil až nečekaný příjezd jedenácti pancéřovaných aut amerických parlamentářů, kteří zprostředkovali jejich propuštění. 

Dohromady si incident vyžádal život osmnácti Čechů, jejichž jména byla později vyryta do kamene pomníku na rozcestí. Ještě v ten samý den se podařilo obnovit funkci vysílače a Německo kapitulovalo. V kronice obce Kšely je k tomu následující zápis: „Uvolnění zmocnilo se všech, tedy byl opravdu konec. Ale pod stožárem antény, která vysílala zprávy, že je konec války i lidským bědám, bloudily v němém zoufalství stíny otců a matek, žen a dětí pozůstalých po obětech německého řádění pod vysílačkou.“  

Krátce po válce byl liblický Blaw-Knox nejvyšší kotvenou stavbou světa. Během modernizace v 50. letech došlo, kromě neplánovaného objevu kosterního hrobu z doby bronzové, k nahrazení vysílací technologie přístroji domácí provenience Tesla s celkovým výkonem 300 kW. Vedle středovlnného vysílání stanice Praha komunisté navázali na tradici z dob nacistické okupace a používali Liblice také jako rušičku dlouhovlnného signálu ze zahraničí. V 70. letech byl Blaw-Knox odstřelen a na uvolněném místě vyrostla dvojice dnešních stožárů. Nové středisko s označením „Liblice B“ disponovalo dvěma paralelně pracujícími vysílači Tesla o celkovém výkonu 1,5 MW. Od prosince 1976 pokrývalo Česko signálem stanice Praha (ČRo Dvojka). V noci bylo vysílání slyšitelné po téměř celé Evropě.    

Stožáry jakožto nejvyšší stavba v zemi (také s nejvyššími výtahy) v novější době poutaly zájem příznivců adrenalinu. V srpnu 2005 se po seskoku z vrcholu zachytil padákem nelegální parašutista o kotevní lano a ve výšce 270 metrů nad zemí musel počkat, až ho záchranáři pomocí vrtulníku vyprostí. Nicméně svou standardní funkci stožáry plnily až do 31. prosince 2021, kdy ČRo k nelibosti fanoušků radiotechniky ukončil vysílání na středních vlnách. Budoucnost zastaralého vysílače v Liblicích je dnes velkou neznámou. Pokud se pro něj nepodaří Českým Radiokomunikacím najít využití, hrozí mu likvidace a 355 metrů vysocí obři nejspíš padnou k zemi stejně jako v roce 2004 věže prvorepublikových „Liblic A“. Českobrodsko tak přijde o svou dominantu a prvenství nejvyšší stavby u nás převezme o 7,5 metru nižší vysílač Krašov.

Vysílač Liblice B