Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rabín Feder - Jób z Jeruzaléma na Labi

Jak je možné, že všemohoucí a spravedlivý Bůh dopouští utrpení, bezpráví a zločiny páchané na nevinných? 

Tuto otázku si kladl alespoň jednou za život každý věřící. Potřeba vysvětlit existenci zla je stejně tak stará jako idea dobrotivého Boha. Odpovědět se snaží kniha Jób napsaná téměř před dva a půl tisíci lety. A mohli bychom jít hledat do textů daleko starších. V tomto článku se ale nechci zabývat složitou teodicejí. Chtěl bych představit osobnost Richarda Federa, muže, který podobně jako Jób svým životním osudem zosobňuje drama věřícího člověka vystaveného utrpení.

Když odcházel Feder v roce 1938 do důchodu, těšil se relativnímu zdraví. Bylo mu třiašedesát let. Měl za sebou kariéru váženého středoškolského profesora. Od roku 1917 působil jako rabín v Kolíně, kterému se pro svou staletou přítomnost početné židovské komunity přezdívalo „Jeruzalém na Labi“. Věřícími byl ctěn a milován. Jakožto jednatel Okresního osvětového sboru dlouhá léta ovlivňoval kulturní život ve městě. Přednášel o dějinách náboženství, o Husovi, buddhismu, islámu i české literatuře. Psal knihy, učebnice. Žil ve šťastném manželství s ženou Hildou, z něhož se narodila dcera Rút a synové Evžen a Viktor. Radoval se z devítiletého vnuka Valtra. Feder nebyl boháč, přesto měl všechno, co si bezúhonný člověk může přát.

A však druhá republika a zejména pak nacistická okupace převrátila jeho život i život všech kolínských židů naruby. Přicházeli o zaměstnání, o živnosti, o majetek, byli vylučováni ze škol, byl jim omezen pohyb na veřejnosti, zakázána účast na kulturních akcích. V době perzekuce vznikaly spolky usilující o vystěhování židů z Čech. Jeden takový byl z iniciativy Richarda Federa založen i v Kolíně. Přestěhování do Palestiny nebylo pro šest set členů spolku reálné kvůli britským imigračním kvótám sjednaným s Araby. I když by se pro rabína samotného možnost vycestovat do Země zaslíbené naskytla, zůstal se svými lidmi doma a vynakládal veškeré úsilí, aby pomohl do bezpečí každému z nich. 

Kolínští židé chtěli založit v jakémkoliv bezpečném koutu světa osadu, kde by se mohli věnovat zemědělské a průmyslové výrobě. Za tímto účelem jednali s Rothschildovými a jinými židovskými korporacemi o finanční podpoře.  Se žádostí o přesídlení se obrátili na premiéra Chamberlaina a britské ministerstvo kolonií. Od Britů se jim dostala slova pochopení a účasti, nicméně povolení usadit se v některé z jejich kolonií nikoliv. Následovně jednali přímo s představiteli koloniální správy Jižní Rhodesie (dnešní Zimbabwe), ale ani to k ničemu nevedlo.  

Slibněji to vypadalo s francouzskými úřady. Kolínští měli zájem o azyl ve Francouzské Guinei (dnešní západoafrický stát Guinea), ale sami Francouzi jim navrhli usadit se na ostrově Nová Kaledonie v Tichém oceánu. Feder později vzpomínal: „Již jsme se pomalu chystali na cestu a přemýšleli, co si máme všecko ještě obstarati, ale k našemu neštěstí vypukla náhle válka a pohřbila všecky naše plány, všecky naše krásné naděje.“ Do tíživé atmosféry, kdy jedna „jobovka“ následovala druhou, se narodil Pepík, rabínův druhý vnouček, světélko radosti v temné protektorátní realitě.

V červnu 1942 byl Feder se svou rodinou (syn Viktor byl už v dubnu odvlečen do Polska) a celou komunitou kolínských židů transportován do Terezína. Po půl roce nedobrovolného živoření v přelidněném ghettu zemřela rabínova žena Hilda. Feder její odchod těžce nesl a čím více ho trápila osamělost, tím více přilnul ke svým dětem a vnoučatům. V květnu 1944 však musel nastoupit do transportu syn Evžen s manželkou a synem a na podzim téhož roku odjela i dcera Rút s rodinou. Feder zůstal v ghettu sám a věnoval se svým rabínským povinnostem. Sloužil bohoslužby, pohřby, svatby, navštěvoval nemocné, vyučoval, snažil se, aby lidé neztráceli naději a důvěru v Boha.

V Terezíně se dočkal vymodleného osvobození. V euforii z konce války se vrátil do milovaného Kolína netušíc, že to nejhorší má teprve přijít. Namísto šťastného shledání s rodinou, s přáteli, s věřícími, se domů vrátila hrstka přeživších zbídačených lidí popisujících dosud nepředstavitelné hrůzy vyhlazovacích táborů. Postupně vyšlo najevo, že z pěti set kolínských židů přežilo nacistické vraždění pouhých 69 lidí. Z dětí a vnoučat sedmdesátiletého rabína nepřežil nikdo. „Zbyly mi po vás jen staré podobenky,“ napsal ve smutných dnech roku 1945, „mnohokrát za den beru je do ruky a dívám se na vás. Hledíte na mne mile, přívětivě, ale mně to nestačí…Přál bych si, abyste mne vzali kolem krku a řekli: Tatínku náš, máme tě všichni rádi.“

Starší židé v těch dnech chodili po městě jako bez duše, zavřeni do svého vnitřního žalu, do svých vzpomínek, výčitek, nezodpověditelných otázek přeživších. Své blízké neměli možnost pohřbít, navštívit jejich hroby, důstojně se s nimi rozloučit. Mladí naopak trauma ukryli hluboko v sobě, šetřili energií na nový začátek v budoucím židovském státě nebo někde za oceánem a ze vzpomínek na válku si pro zbytek života vytvořili tabu. Osiřelý rabín zasedl ke psacímu stolu odhodlán postavit rozpadající se komunitě „literární pomník“.

Jeho kniha Židovská tragédie byla jednou z prvních publikací, která přinesla svědectví o zločinech holokaustu z pohledu obětí. Feder v ní popsal život kolínských židů za první republiky i za okupace, podrobně se věnoval útrapám obyvatel terezínského ghetta. Sebe sama, své vnitřní prožívání, trápení, rabín spíše upozadil, aby dal prostor těm, kteří už mluvit nemohli. V závěru zavzpomínal jmenovitě na některé z nich, staré, mladé, bohaté, chudé, vzdělané, prosté, každému věnoval pár vlídných slov na rozloučenou. V knize se netajil svým pohrdáním německým národem, a však proti Bohu nevznesl jediný protest, nepodsouval mu lidské umysli, neobvinil ho. V době, kdy zdrcení židé hromadně odpadali od víry, on zůstal podobně jako starozákonní Jób Hospodinu věrný.

V roce 1953 byl Feder zvolen oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí a v roce 1961 se stal vrchním zemským rabínem, nejvyšší židovskou autoritou v Čechách a na Moravě. Dalo by se říci, že podobě jako byla Jóbova věrnost odměněna i věrnost starého rabína byla završena následnými pětadvaceti lety aktivního tvůrčího života, které z velké části naplnil prací s mladými lidmi. Je ale docela možné, že by toto přirovnání odmítl. Text své knihy prokládá mnohými citáty a odkazy, ale knihu Jób cituje jen jednou: „Hospodin dal a Hospodin vzal, budiž jméno Hospodinovo na věky velebeno (Jób 1,21).“ Richard Feder zemřel 18. listopadu 1970 ve věku 95 let.

 

Autor: Michal Merhaut | pátek 25.11.2022 10:21 | karma článku: 14,81 | přečteno: 233x
  • Další články autora

Michal Merhaut

František Dvořák – archeologií proti nacistům

Do dveří kolínského muzea vešlo několik mužů, jeden po druhém, s potřebným časovým rozestupem. Hlavní bylo, ničím na sebe nepoutat pozornost okolí. Byl letní podvečer roku 1941.

18.3.2024 v 8:12 | Karma: 18,43 | Přečteno: 331x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Dějiny záclon a závěsů – Proč je Češi tolik milují?

Když jsme se před lety vrátili do Česka a zařizovali si byt v Praze, rozhodli jsme se, že si vystačíme s roletami v oknech. V Anglii jsme záclonám odvykli a poznali, že okna bez nadbytečných clon mají své výhody.

14.11.2023 v 16:10 | Karma: 24,69 | Přečteno: 2852x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Psychedelická historie Sadské - experimenty s LSD

Sadská je obyčejné středočeské městečko v Polabí. Širšímu okolí je známo jezerem, které bývá v létě vyhledáváno milovníky přírodního koupání.

18.10.2023 v 8:12 | Karma: 17,36 | Přečteno: 424x | Diskuse| Věda

Michal Merhaut

Nejmodernější vlaky jezdí na Kolínsku – 60 let zkušebního železničního okruhu Velim

I když se Česko pyšní jednou z nejhustějších železničních sítí na světě, v kvalitě a technické vyspělosti železniční dopravy za těmi nejlepšími zdaleka zaostává.

23.7.2023 v 8:11 | Karma: 15,50 | Přečteno: 255x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Cesta do astronomického středu Evropy

Na Mírovém náměstí v Kouřimi stojí pomník středu Evropy. Jde o drátěnou zeměkouli vznášející se nad mapou Česka. Na ní je vyznačená Kouřim, ke které ukazuje na ocelovém lanku zavěšené železné závaží.

30.5.2023 v 8:12 | Karma: 9,36 | Přečteno: 179x | Diskuse| Cestování

Michal Merhaut

J. L. Píč – od vlastenectví přes Pičhoru až k sebevraždě

Na jihozápadním okraji Dobřichova tyčí se do výše 232 metrů nad mořem vrchol Pičhory. Onu „horu“ v názvu nevelkého kopce je samozřejmě nutno brát s nadsázkou, i když je možné z něj dohlédnout přes polabskou rovinu až do Krkonoš.

11.5.2023 v 8:12 | Karma: 14,08 | Přečteno: 300x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Vypuzení boromejek z českobrodské nemocnice – 50. léta

„Co přinese tento rok každému jednomu z nás? Nevíme, jen to víme pevně, že osudy jednotlivců i národů řídí všemocný Bůh. A když je Bůh s námi, proč bychom se báli, proč bychom se třásli?“

27.3.2023 v 7:54 | Karma: 17,03 | Přečteno: 376x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Transporty smrti na trati Kolín - Úvaly

Mrazivé lednové odpoledne, vlak s otevřenými nákladními vagony projíždí polabskou rovinou. Veze stovky vyhublých podchlazených mužů i žen oblečených do vězeňských hadrů, papírových pytlů od cementu a proděravělých dek.

24.1.2023 v 8:25 | Karma: 36,45 | Přečteno: 4199x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Keltská planetka Libenice

4. října 1986 objevil astronom observatoře na Kleti Antonín Mrkos dosud neznámé vesmírné těleso. Na návrh kolegy Miloše Tichého planetka s katalogovým číslem 4823 byla pojmenována po vesnici v kolínském okrese.

24.10.2022 v 13:04 | Karma: 7,00 | Přečteno: 146x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Kersko bratří Mašínů

Kdykoliv se píše o Kersku a Kerském lese, neopomene se zmínit spisovatel Hrabal, jehož kniha Slavnosti sněženek společně se stejnojmenným filmem toto místo nesmazatelně zapsala do povědomí několika generací Čechů.

27.9.2022 v 12:21 | Karma: 20,06 | Přečteno: 866x | Diskuse| Společnost

Michal Merhaut

Když do Kolína přijely tanky…

Zatímco severomořským pobřežím se linuly tóny Kmochových skladeb v podání dechové hudby Veřejného požárního útvaru v Kolíně, do překročení československých hranic prvními jednotkami okupačních vojsk zbývalo jen pár hodin.

23.8.2022 v 9:05 | Karma: 14,11 | Přečteno: 186x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Kolínské jaro 1968

Generační obměna členů KSČ a hospodářské zaostávání Československa za západními zeměmi vedlo v 60. letech k nutnosti reforem a k pozvolnému uvolňování tuhého totalitního režimu.

22.8.2022 v 9:51 | Karma: 9,31 | Přečteno: 163x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Reflexe roku 1968 v obecních kronikách

Obecní kroniky zaznamenávají události lokálního významu, ať už je to budování vodovodu, úspěchy místního fotbalového mužstva apod.

21.8.2022 v 10:34 | Karma: 12,54 | Přečteno: 253x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Nevítaní „národní hosté“

Česko dnes čelí masivní uprchlické krizi, není to ale poprvé, co do naší země přicházejí váleční uprchlíci.

9.5.2022 v 9:01 | Karma: 21,59 | Přečteno: 989x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Vysílač v Liblicích – příběh nejvyšší stavby Česka

Jedete-li z Prahy do Kolína kolem Českého Brodu, nemůžete je minout. Dva 355 metrů vysoké stožáry liblického vysílače jsou nepřehlédnutelnou dominantou Českobrodska, nejvyšší stavbou v naší zemi.

16.2.2022 v 10:01 | Karma: 37,22 | Přečteno: 4943x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Drama na skramnickém hřbitově

O Velikonočním pondělí 21. dubna 1783 se v Praze slavnostně otevíralo Nosticovo (dnešní Stavovské) divadlo. Hrálo se drama německého autora Lessinga, jehož hlavní hrdinka dobrovolně zemře rukou svého vlastního otce.

14.1.2022 v 10:01 | Karma: 37,82 | Přečteno: 5782x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Kulturní bitvy nových vesničanů ze Lstiboře

„Nač tolik stran? Což nejsme dosti slábi? Boj vedeme jak klevetivé báby! Hle! Za nějaké novinářské štvaní vy posedle se dáte do hádání!“

1.11.2021 v 22:11 | Karma: 12,40 | Přečteno: 314x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Konec feudálů v Radimi

25. června 1919 zemřel v Radimi čtyřiaosmdesátiletý Vojtěch Jonáš. V obci se tak symbolicky uzavřela jedna historická epocha. Jonáš byl posledním zdejším pamětníkem, který v mládí robotoval pro vrchnost.

16.9.2021 v 13:26 | Karma: 15,31 | Přečteno: 728x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Bezcenný Klenot - úpadek rybníkářství ve středním Polabí

Když jedete vlakem od Prahy směrem do Kolína, kousek za Pečkami uvidíte stát v polích po levé straně staré stavení.

11.8.2021 v 22:04 | Karma: 16,74 | Přečteno: 663x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Michal Merhaut

Počátky polabské bezbožnosti

V Tatcích mají šikovně udělané informační tabule, které návštěvníkům obce přibližují její historii. U zdejší kapličky také jedna taková stojí a člověk se z ní dočte, že kaple Panny Marie byla postavena v roce 1843.

12.7.2021 v 21:12 | Karma: 15,64 | Přečteno: 389x | Diskuse| Praha a střední Čechy
  • Počet článků 22
  • Celková karma 18,43
  • Průměrná čtenost 4296x
Baví mě jezdit na kole krajem (Kolínsko/Nymbursko - Podlipansko/Pošembeří), navštěvovat sousední vesnice, hřbitovy, objevovat stará boží muka zapomenutá vprostřed polí, seznamovat se s regionální historií. Nejzajímavější je sledovat, jak se ony "velké" dějiny z učebnic a knih projevily v historii malých "obyčejných" míst obývaných "obyčejnými" lidmi. Studuju obecní kroniky, hledám v archivech nebo v historických katastrálních mapách. A sem tam o tom něco napíšu.