Polští ateisté útočí na kult papeže Jana Pavla II.

Zatímco den svatořečení bývalého papeže Jana Pavla II. se rychle blíží a jeho rodné Polsko žije přípravami na tuto významnou událost, aktivisté z nadace Ateismus-Sekularita-Antiklerikalismus (ASA) oznámili svůj záměr vyvěsit ve východopolském Lublinu billboard zpochybňující morální integritu polského národního idolu. Pod nápis „Papež rozbité rodiny“ umístili fotografii zachycující Karola Wojtylu se svou údajnou milenkou a jejich společným synem. Polští ateisté touto kampaní navázali na antiklerikální boj někdejší komunistické tajné služby a vyvolali tím u veřejnosti velké pobouření. Konzervativní spolek na obranu proti sektám a násilí již kvůli tomu na ně podal trestní oznámení.

Krakovský arcibiskup Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., jenž vedl římskokatolickou církev dlouhých 27 let, je v Polsku zbožňovaným idolem. Je považován za vůbec největšího syna svého národa, po němž se pojmenovávají ulice, náměstí, kostely, instituce a kdo ví co ještě. Zatímco jiní světci „čekají“ na svatořečení desítky i stovky let, rychlost, s jakou probíhá proces kanonizace Jana Pavla II., nemá v moderní historii církve, i díky silnému tlaku z řad polských věřících, obdoby. Poláci svého papeže prostě milují a ve svém uctívání neznají míru. Knězi, který si za svého života nepřál žádný pomník, postavili v Čenstochové čtrnáctimetrovou sochu – největší sochu papeže na světě. Ačkoliv byl nevkusný projekt odmítán i samotnou církví, heslo na plakátě, který zval věřící v loni v dubnu na odhalení tohoto monumentu, zněl: „Největší z Poláků si zasluhuje největší sochu“.

Spolu s největší sochou Krista zvedající se od roku 2010 nad městem Świebodzin do výše 52 metrů, to byla další z věcí, která musela sekulární Poláky (kterých je dle dostupných statistik něco málo přes 8 % obyvatel země) nesmírně iritovat. Kritika zbožňovaného papeže, byť třebas i oprávněná, je v této atmosféře obzvlášť obtížná. Aktivisté z ASA zvolili vůbec ten nejpitomější způsob, jak zaútočit na bující kult osobnosti Jana Pavla II. Namísto polemiky s jeho činy, názory a postoji, sáhli po metodách komunistické Státní bezpečnosti.

Andrzej Grajewski ve své knize Jidášův komplex píše, že polští estébáci se při svém proticírkevním tažení řídili pravidlem: každý kněz je vydíratelný buďto „špuntem, měšcem nebo poklopcem“. Z odtajněných záznamů vyplývá, že Wojtylu nebylo možné kompromitovat přes alkohol ani peníze. Proto operace s krycím názvem „Triangolo“ měla na počátku 80. let za cíl získat důkazy, které by papeže usvědčovaly z utajovaného milostného poměru s Irenou Kinaszewskou. Když se agentům nedařilo takovéto důkazy sehnat (a to ani po silném nátlaku na tuto Wojtylovu dlouholetou přítelkyni) rozhodli se, že si je vyrobí. Výsledkem operace byl falzifikát deníku Kinaszewské. I když nakonec nebyl Jaruzelského režimem tento materiál použit, spekulace o jejich vzájemném vztahu a zplození syna Adama se od té doby tu a tam objevují dodnes - nejnověji v kampani polských ateistů.

Zajímavou okolností celého případu je skutečnost, že hlavou operace Triangolo byl kapitán Grzegorz Piotrowski, který se o rok později (roku 1984) spolupodílel na únosu a brutální vraždě nepohodlného „kněze Solidarity“ Jerzyho Popieluszka. Zatímco Popieluszko je v současné církvi uctíván jako mučedník a roku 2010 byl papežem Benediktem XVI. blahořečen, Piotrowski od svého propuštění z vězení v srpnu 2001 úzce spolupracuje s antiklerikálním týdeníkem Fakta a Mýty, v němž dodnes publikuje pod různými pseudonymy své protináboženské články. Nechali si snad ateisté z ASA při přípravě kampaně radit od svého zkušenějšího soudruha?

Poprask, který v Polsku nastal v souvislosti s dehonestujícím billboardem, neušel pozornosti ani některých našich médií. Internetové diskuse nabídly zajímavou sondu do myšlení české veřejnosti. Drtivá většina diskutujících nepochybovala o tom, že papež s Kinaszewskou skutečně udržoval milostný poměr, a to i s vědomím toho, že se jednalo o řízenou provokaci polské státní bezpečnosti. Zároveň však převažovaly příspěvky, které takovýto poměr nevnímaly jako kompromitující. Tradičně liberální postoj Čechů k otázkám sexuální morálky asi nejlépe vystihnul příspěvek jednoho z čtenářů lidovek.cz: „I papež je jen člověk a zvrácené je pokládat to za hřích. Bohužel, někteří věřící si stále zřejmě myslí, že papež je jakási bezpohlavní bytost.“

Podobné reakce poukazují na hluboké nepochopení české veřejnosti našich severních sousedů a věřících vůbec. Kompromitující v celé této kauze není samotná sexualita duchovního vůdce (o tom, že byl Wojtyla chlapík se vším všudy, pochybuje snad jen český neznaboh), ale skutečnost, že by se podobným milostným vztahem zpronevěřil tomu, čemu se přislíbil, v co věřil a co celoživotně zastával. Právě jako egoistického pokrytce, odmítajícího kvůli církevní kariéře převzít odpovědnost za ženu a dítě, ho vnímala komunistická tajná policie v 80. letech, a stejně tak ho ateisté z ASA chtějí prostřednictvím billboardu Polákům představit dnes.

Billboard nadace ASA představuje Jana Pavla II. jako "papeže rozbité rodiny".

Originál fotografie Karola Wojtyly, Ireny Kinaszewské a jejího syna Adama ze 70. let.

Jiná fotografie pořízená při téže příležitosti zachycuje celou "rozbitou rodinu".